Nad návrhy nálepek jsem dlouho přemýšlet nemusel. V hlavě zrály už relativně dlouho. Na Macbook Air měla přijít veverka kterou jsem už měl doma, ale použít se nedala. Takže šup, vyfotit, chvilka ve fotokrámu a pak jen uploadnout na web přes “návrhář” na webu skinbooku. Dokonce jsem Air ani měřit nemusel, protože ho mají v návrháři předpřipraveného. A na HP jsem se rozhodnul dát pár fotek našich potkaních slečen, které s námi pár let bydlely. Mamka na ně pořád vzpomíná, tak je teď má na očích každou chvilku. =)

Lepím, lepíš, lepíme

Jak již bývá u skinbooku zvykem, nálepky přišly stočené v pevném papírovém tubusu. A proto bylo nad očekávání jasné, že ačkoliv doručené Českou Poštou, s nálepkami se během přepravy nestalo nic nekalého a já se tedy mohl dát do lepení. Protože na hápéčku jsem měl nálepku již přes rok, rozhodl jsem se nejdříve pro nalepení nálepky na Air. A řeknu vám, byla to fuška. Průhledná nálepka a lesklý hliník nejsou kamarádi. Postupoval jsem vlhce a opatrně a i přesto byly pod nálepkou patrné stopy postupného lepení. Pomohlo až několikáté přelepení a poté důkladné uhlazení pomocí kreditní karty od CityBank (alespoň na něco je dobrá).

U Pavillionu to také nebylo tak jednoduché. Ačkoliv je prý odstranění staré nálepky brnkačka, tak ta moje se držela jak ani nevím co. Pomohl silný úchop a mocný tah, až sem měl strach, že výko od displaye odtrhnu. Ale nakonec povolila a 3/4 šli dolů téměř jako po másle. Bohužel byla, ale moje námaha odměněna poničením zmíněného rohu – celý se pomačkal a vytáhl. Staré lepidlo pak šlo z víka odstranit za pomoci hadříku a vody a nalepení nové nálepky pak byla otázka jen pár minut.

————