…aneb zakládám turistický spolek “Je jedno kam jdu, ale jdu tam za jakéhokoliv počasí”. Asi sme se totiž zbláznili.

Tento víkend jsem totiž využili toho, že v Kopřivnici máme plavecké závody a vyrazili jsme již o den dříve. Myšlenka byla, že když bude hezky tak půjdeme na výlet a projdeme si kopce v okolí. Jaké bylo, ale naše překvapení když za Přerovem začínala oblačnost a ošklivo. V Kopřivnici pak bylo přímo hnusně – zima, mlha a  mokro z toho jak ta mlha padala k zemi.

Inu, co naplat, řekli jsme si a vyrazili jsem na Trůbu, což je místní dominanta. Bohužel tam kromě již zmíněné mlhy a zimy byl jakýsi dětský oddíl. Tipl bych je na turisty, ale podle toho jak se chovali tak to byli členové něčeho jiného… Takže Trůbu jsem celkem rychle opustili abychom na úpatí kopce na kterém stojí narazili na super malou “kavárničku” v dřevěnici. Bylo tam útulno a teplo a navíc to tam nádherně vonělo čajem.

O hodinu později jsme v tom marastu co kolem panoval stáli před rozcestníkem a řešili co uděláme s dvě a půl hodinami času který nám přebýval. Slovo dalo slovo a my se dali po modré do kopce. Mlha houstla, bahno klouzalo pod nohami a Martin si začal stěžovat, že mu leze do sandálů. Pomalu, ale jistě se z leva blížila tma. Naneštěstí nebyla přes mlhu vidět takže jsme mohli neohroženě stoupat. Naneštěstí přes mlhu nebyla vidět ani modrá značka, takže jsme brzy sešli ze stezky a zcela omylem jsme narazili na Bílou Horu (557 m.n.m.) na které stojí rozhledna.

Mimochodem znáte někoho kdo leze v mlze na rozhlednu? Já jo… A řeknu vám, výhled na prd. Je tam ještě větší zima než dole a navíc je to namrzlý. =)

Po tom co jsme přežili sestup z rozhledny a následně z kopce dolů jsme se rozhodli, že ačkoliv je tma jak v pytli tak se půjdeme podívat na kamenolom. Byla by přeci škoda ho nevidět když už jsme u něj. A také, že jsmej ho neviděli i když jsme byli docela blízko srázu =). Od kamenlomu to bylo už jen kousek tmou a blátem na náměstí kde jsme parkovali. A na náměstí jsme měli možnost kochat se nasvícenou Štramberskou Trůbou a tento pohled nás tak uchvátil, že jsme vyrazili znovu do terénu =). A cesta nás neomylně zavedla zpět před “kavárničku” v roubence. Ale než sme si dali čaj, strávili jsme ještě půlhodinku nočním focením Trůby. A řeknu vám, ty 180s expozice stály za to…