ISO 800, EF70-200@200mm, f4.5, 1/125s

ISO 1250, EF70-200@200mm, f5.6, 1/125s

Takřka epický příběh dvou mužů, dvou Čechů uprostřed země patřící Američanům. Příběh otce a syna, cholerika a flegmatika. Příběh téměř 3500 mil vedoucích skrze nespočet států. Příběh jednoho auta a dvou sedadel. Příběh bez jediné minuty příprav, no prostě jízda na blind jak by řekl klasik.

Již drahnou dobu před mým příletem do spojených států jsme tiše a občas i nahlas uvažovali o výletě na Floridu. Stát je to prý zajmavý, s mnoha místy turisty v srdci chovanými olíbenými. Nikdy ale tyto řeči nenabyly konkrétních obrysů. Pouze padaly názvy jako Key West, Miami, krokodýlý farma, atd…

15. srpna však věc nabrala rychlý spád. V neděli 16. jsme totiž měli s jedním naším známým vyrazit do ráje hazardu a neřesti (né, náš cíl nebyl v Las Vegas, jeli jsme o něco blíž – do Atlatik City). Jelikož se nám naskytla tahle nabídka a podle všeho je Atlantic City o pár hodin cesty blíž k Miami než upstate New York rozhodli jsme se, že všichni co nepracují (já a taťka) vyrazí někdy kolem 19. srpna z Atlantic City dolů po pobřeží až k Miami. Také jsme se hromadně usnesli, že pojedeme autem. Vlak totiž z AC nejezdí a my bychom se k němu museli vracet a navíc je to vlakem prý nuda… Navíc při cestě autem můžeme vidět toliko zajmavých věcí =D

—————————

Ve čtvrtek 20. srpna jsme tedy vyrazili. Proč až o den později napíšu někdy příště =).  Dobře naladěni z předchozích dní strávených v Trump Taj Mahal casinu jsme se vydali po pobřeží na jih. A řeknu Vám, cesta je to zajmavá. Jedete si mezi domečky, 20m nalevo máte oceán, 60m napravo máte jakýsi záliv oceánovitý a je na co koukat. Jenže, nic není tak jednoduché. Celá cesta po pobřeží vede obydlenými oblastmi a lidé tam asi chtějí mít klid, či co. Takže je všude max. rychlost 25 mil za hodinu. Což ani tak nevadí při krátké cestě, ale my jsme měli před sebou 1100 mil… Slovo dalo slovo a my se proto vydali vstříc nudné dálnici I-95 která protíná celé východní pobřeží spojených států. Od Kanady na severovýchodním pobřeží až po spodní okraj spojených států na jihovýchodním pobřeží, kdyby to šlo tak by končila snad až na Kubě =D.

 —————————

Cestou se nic zvláštního nepřihodilo. Jenom v jednom okamžiku jsme se plavili napříč Delawere Bay na trajektu a řeknu vám, nevidět kolem sebe nic jiného než oceán je celkem zajmavá podívaná. Lodí jsme tedy překonali přibližně 20 mil naší cesty. O pár hodin později jsme se dostali na jeden z nejdelších tunelo-mostů světa. Jmenuje se Chesapeake Bay Bridge Tunnel a je to 23 mil dlouhý nesmysl spojující poloostrov Delmarva s jihovýchodní Virginií. A je to jedna z nejzajmavějších dopravních staveb co jsem kdy viděl. A pohled na silnici kolem které není nic jiného než voda po které plují obrovské tankery stojí za to =). A kromě těchdle dvou zajmavých věcí nás na cestě rozptylovali jen občasné taťkovi výbuchy vzteku kvůli zůrným věcem =).

—————————

Něco vám prozradím o svém otci. Je to fanda do počítadel a podobných hraček. Což by nebylo nic divného, jenže pokud se nefunkčnost některého ze zařízení dostane do kontaktu s jeho výbušnou náturou tak to stojí za to. Věci po té letají vzduchem, pes se snaží schovat pod cokoliv co je větší než on a brácha obvykle odchází do knihovny. Mimochodem ono cestování s mojí rodinou s taťkou nebo bratrem vůbec stojí zato. Vždycky když totiž řídí můj otec nebo bratr tak sou najednou silnice plné idiotů, hovad a blbů resp. Jejich anglických ekvivalentů. Zato když vyjedu na silnici já tak potkávám jenom pomalé řidiče…

—————————

Takže když nám cestou přestala fungovat GPS (postavená z TabletPC a bluetooth GPS) ta kněkolikrátl etěla dozadu do auta a taťka vyrazil jak smyslů zbavený zpátky na dálnici. Dokonce jsme takhle místo přespání v hotelu na Miami Beach skončili o 100 mil dál na Key West =). Ve finále pak ve vzteku ulomil bluetooth dongle a my skončili bez map a navigace opuštěni uprostřed Washingtonu D.C. =)

—————————

Pokud vám někdo bude tvrdit, že 20 hodin cesty vlakem na Floridu je nuda tak mu, prosím, vyřiďte, že autem po I-95 je to nuda taky a navíc musíte zastavovat… Ale zase na druhou stranu má člověk čas na koukání po zajmavých věcech co sou sice kousek dál od dálnice, ale stojí za to.

—————————

Nakonec jsme na cestě ztrávili 7 dní. Najeli jsme asi 3500 mil a utratili přes 1100 dolarů. Vyděli jsme obrovské pavouky, krokodýli, Kenedy Space center, zrušený start raketoplánu, Miami Beach, historické město Savannah, nejižnější místo ve spojených státech (90 mil od Kuby), přírodní rezervaci, několik naprosto úžasných tropických bouří, nádherný západ slunce nad oceánem a šílené řidiče na Floridě… Nakonec toho bylo tolik, že to vydá na ještě jeden nebo dva články =)